Makovice vydala svědectví
Pod záštitou našeho sdružení došlo v jarních měsících k opravě střešní krytiny na kostele sv. Acháce v Dolním Údolí. Při sundávání makovice byla nalezena schránka s archiváliemi. Tyto písemnosti byly odevzdány do Státního okresního archivu v Jeseníku. Jedná se o tři listiny datované lety 1819, 1895 a 1911, které byly zubem času částečně poškozeny. Pro přehlednost časových událostí byly zkráceny a přeloženy paní Kristýnou Voráčovou z Jeseníku. Zde na tomto webu přinášíme tento odkaz, který byl poselstvím
budoucím pokolením...
Podnět k výstavbě kaple v Dolním Údolí dal v roce 1757 kněz Johann Georg Deseyve, majitel mlýna Kaspar Kutzer se svolením Jeho jasnosti milostivě vládnoucího knížecího biskupa von Schafgotsch. První zmínka dle církevních záznamů uvádí rok založení 1770 pod názvem „Filialkirche St. Achatii in Niedergrund.“ Od této doby až do roku 1819, kdy byl kostelík zbořen, zde byly ve dnech svátečních, jakož i volných, odpoledne i večer konány modlitby růžence a litanie. Hodiny modlení se konaly také při nesnázích, v době velikých vichřicí a jiných neštěstích postihnuvších obec. Všichni včetně dětí i starců mohli v době velikonoční jít ke zpovědi, přijímání. O nedělích byla častěji poskytována křesťanská poučení a pořádány jiné pobožnosti.
V průběhu let 1770 – 1819 jsou v listinách uvedeny také události, které probíhaly v Evropě. Uvádí se vražda krále Francie a revoluce, která měla pro Rakousko strašné následky, neboť po nastolení míru hledala Francie na Rakousku nové příčiny k opětovné válce. V bitvě u Jeny Napoleonova armáda porazila Prušáky za jeden den a tím se Francouzi roztáhli po celé monarchii. Po opětovné válce s Rakouskem císař Napoleon konečně odtáhl s velkou armádou do ciziny, postupoval k Moskvě, kde pro zimu a hlad neuspěl. Konečně v roce 1813 byl Napoleon velkým Společenstvím národů u Lipska poražen, vypovězen na ostrov sv. Heleny a tak mohl být konečně v Evropě nastolen mír….
Od 26. do 28. srpna roku 1813 mimořádný liják, který způsobil v kraji ohromné škody. Velká voda strhla domy a zpustošila krajinu.
V letech 1815 a 1816 byla vysoká cena obilí.
Kostelík byl nyní na spadnutí a příliš malý, aby přijal nynější počet lidí a po dohodě bylo ujednáno, aby se postavil kostelík větší. K tomuto účelu bylo použito skromné jmění a malými příspěvky dobrých lidí a spolupůsobením obyvatelů obce se podařilo, že na Ludvíka 23. srpna 1819 mohla být makovice na nový kostel usazena.
K období od r. 1819 až 1873 chybí jakýkoliv zápis důležitých událostí v obci, jen tolik z ústního podání: V roce 1829 a v noci z 9. na 10. srpna 1846 obec značně poškodila průtrž mračen. Velké neúrody v r. 1847 až 1854, revoluční doba 1848 a hladový rok 1852 způsobily bídu s nouzí.
V roce 1866 vypukla nešťastná bratrovražedná válka s Pruskem. Obyvatelstva se zmocnila, sice bezdůvodná, ale všeobecn
á obava z válečných hrůz.
Některé rodiny popadly svůj skrovný majetek, aby v rozhodném okamžiku uprchly do nejvzdálenějších horských roklí. Nejstrašnějším dnem byl 22. červen. O předešlé noci rakouští husaři, umístěni ve Zlatých Horách, zapálili při zatýkaní pruského vojáka, selský dvůr v Konradově. Následující den vpochodovalo pruské vojsko do Zlatých Hor. C.k. berní úřad, okresní soud a finanční stráž byly přeloženy do Karlovy Studánky, ženy s dětmi ze Zl. Hor hledaly ochranu a přístřeší u známých v Dolním Údolí, jiní se utábořili v odlehlých lesích na Příčném vrchu a u Sv. Anny atd.
2. července došlo k rozhodující bitvě u Hradce Králové.
Již dlouho potřebovala obec odpovídající školní budovu. Na základě rozhodnutí obce z 24. května 1872 byl připraven stavební materiál a 19. června 1873, krátce před započetím stavby, se na horském hřebeni nad Heřmanovicemi spustila strašná průtrž mračen. Veškerý stavební materiál na stavbu školy a zásoby dřeva ve vsi byly odplaveny, silnice, mosty a cesty zcela poškozeny, obec zpustošena.
Ve víře v Boha všemohoucího se zástupci obce pod vedením tehdejšího představitele obce pana Johanna Straubeho, pustila směle do díla a již téhož roku byla škola postavena, silnice ve vsi obnovena a v roce 1874 se po neúnavné snaze pánů představitelů obce podařilo, že byla prohlášena jako silnice okresní a okres převzal její údržbu, i cesta na Rejvíz až ke knížecí a biskupské lesní hranici vystavena za 1400 florínů = zlatých.
1877 a 1878 za spoluúčasti pana P. Johanna Panse, kaplana na faře ve Zl. Horách, který na zdejší škole vyučoval náboženství, byl z dobrovolných obětních darů v naší kapli pořízen nový oltář, který sochař pan Reumund Kutzer z Horního Údolí postavil.
Dále obec tížilo, že mrtví z Dolního Údolí musí být pohřbíváni ve Zlatých Horách. V roce 1877 se souhlasem knížecí a biskupské kapituly ve Vratislavi, generálního vikářství v Těšíně a C.k. slezské zemské vlády v Opavě, byl v Dolním Údolí zřízen vlastní hřbitov. Pozemek byl odkoupen z usedlosti Kajetan Deseife č. 2. 20. října 1878 hřbitov vysvětil tehdejší pan farář Carl Neugebauer.
Byly pořízeny nové varhany, zhotovené firmou Gebrüder Rieger v Krnově a v r. 1891 o štědrovečerní noci zaznělo v naší kapli první „Gloria“.
Již dlouho si starosta Franz Bliesath přál poznat přesné údaje o naší kapli (oltář, zřízení) a jelikož se v knihách ani jinde nedalo nic určitého nalézt, rozhodl, podívat se do makovice kostelní věže. Při jejím otevření bylo nalezeno memorandum z r. 1819.
Opis bude přiložen do archivu obce, originál vrácen do makovice. Při tom se zjistilo, že střecha věže je poškozena. Obecní zastupitelstvo rozhodlo, že bude nově pokryta břidlicí a makovice s korouhví pozlacena.
Všechny důležité události obce od r. 1873 se budou od nynějška zaznamenávat v založeném urbáři.
Nynější obecní zastupitelé: Franz Bliesath, Josef Zahn, Josef Schönwalder, Josef Hanke a Johann Deseife.
Mistr pokrývač je Severin Deseife, ředitel naší národní školy Alois Philipp.
Přečteno, uzavřeno a vyhotoveno 22. srpna 1895.
Již dlouho si obec přeje renovaci kaple, neboť zub času na ni již viditelně zapracoval. Nynější správce kaple Franz Bliesath sen. i starosta Josef Bannert v dubnu 1909 si přáli postavit kostel nový a to ihned. Obec sama však nemá dostačující prostředky a proto se chce obrátit na vrchního duchovního pastýře Jeho eminenci knížecího a biskupského kardinála Dr. Koppa ve Vratislavi. Franz Bliesath se nejprve spojil s kníž. a bisk. duchovním, napsal Jeho eminenci prosebný list, kde vylíčil chudobu obce, list posoudil a potvrdil p. farář a děkan Gregor Kunze a
po schválení zastupitelstvem obce byl odeslán Jeho eminenci. Knížecí a bisk. správa odpověděla, že Jeho eminence prosebný dopis laskavě přijala a sděluje, aby stavební plán s rozpočtem byl předán správě na Jánském vrchu.
Nyní nastává v obci problém. Tvoří se dvě skupiny. Jedna má nynější kapli za příliš malou, musí se pořídit jiný stavební pozemek, novostavba nemá být ze dřeva, ale z tvrdého materiálu a hlavně o potřebné velikosti.
Druhá skupina míní: Můžeme jen skromně prosit. Obec nemá jiný vhodný pozemek, použijme stávající, rozšiřme dle možností atd.
Byl zvolený výbor stavby kostela se členy: Josef Bannert – předseda, pan farář V. Brauner ze Zl. Hor, Weese kníž. a bisk. důchodní ze Zl. Hor, starosta Emil Hein, David Bannert, řídící učitel J. Kunz, Franz Bliesath sen., Ferdinand Müller a Josef Deseive v Dolním Údolí.
Vyhotovením plánu stavby s rozpočtem byl pověřen stavitel Adolf Rieger z Horního Benešova. Místo staré kaple určil stavitel jako nevhodné. Druhé místo poblíž nové školy považoval za vhodnější, jelikož ale by se musel nejdříve strhnout výměnek, přijde pozemek téměř na 3000 korun.
Stavitel připravil plán a rozpočet. Konečná suma zní 50.000 K., ale knížecí a biskupská správa (důchodní Rotter) nesouhlasila.
Jednalo se znovu se stavitelem Riegerem a byl sestaven druhý a levnější plán, krátce, hledaly se další možnosti, schůzovalo se a radilo. Proč?
V roce 1903 musela obec postavit novou školní budovu a dlouhodobě se zadlužila. Škody způsobené vodou, průtrž mračen postihla opakovaně již tak chudou obec, ale v roce 1903 od 9. do 11. července bylo Dolní Údolí zpustošeno nejhůře.
Zemská správa Slezska nám byla ochotna pomoci. Po několika inspekcích pan vrchní inženýr Jeanetzky se s pomocným úředníkem ubytoval v Dolním Údolí a chvályhodně vykonával svůj úřad. Výdaje za říční regulaci a výstavbu silnice přes Dol. Údolí činí v r. 1905 185.000 K.
I přes tyto problémy byla naše přání na stavbu kostela stále vroucnější a časem došlo i k výměně pro nás důležitých osob. Důchodní Rotter a děkan Kunze odešli do důchodu. Jejich nástupci předložili náš druhý levnější plán, sice o 32 tisíc K. dražší, ale ani tento nebyl přijat. Byli jsme důrazně upozorněni, že nová stavba nesmí být nazvána kostelem nýbrž jen kaplí.
Náš pan stavitel nás však utěšoval, že nemáme ztrácet naději: „Situaci v obci teď znám, nechci u vás vydělávat, nechám připravit nový náčrt, plány zhotovené dříve i další pozměněné nestojí nic, když kapli postavím, budu dle možností přihlížet k požadované velikosti a druhu stavby.
Zmíněný nový plán byl s prosbou zaslán kníž. a bisk. kamerální správě. V odpovědi sdělila, že Jeho eminence poskytne obci Dol. Údolí na stavbu kaple milostivý příspěvek 15.000 K. Obnos je k vyzvednutí podle postupu stavby u Kníž. a biskupského důchodového úřadu ve Z. Horách.
Nastává další problém. Poslední plán značí 22 tisíc korun. Pozemek poblíž činí 25 tisíc Korun, co teď?
Již v r. 1909 jsme u zemského sněmu v Opavě požádali o subvenci na stavbu. Naše žádost byla odložena na příští sezonu 1910. Zemská pokladna byla prázdná pro milionové půjčky k regulacím vodních toků v celém Slezsku. Spoléháme však na naše dva šlechetné příznivce Jeho eminenci Dr. Koppa a vedoucího kamerálního úřadu Dr. Pohla – oba poslanci zemského sněmu.
A pana faráře Braunera ze Zl. Hor nám poslal asi sám Pánbůh. Tento ušlechtilý, veledůstojný pán nám u Jeho eminence vymohl dar o dvoutisících korunách a je naším stálým zprostředkovatelem a přímluvcem u pana kamerálního ředitele na Jánském vrchu.
Objevil se i nový pomocník – pan Julius Bannert, t.č. farář v Nových Vilémovicích, syn zdejšího majitele hospodářské usedlosti č. 67 Davida Bannerta. Jeho přímluvy za jeho rodnou obec u vlivných osob v Opavě měly velešťastný výsledek. Zemský sněm povolil obci Dol. Údolí ke stavbě kaple, po předložení schváleného plánu stavby stavebním úřadem v Opavě, subvenci 6 tisíc korun.
Nyní mohla být stavba zahájena. Stavba měla být ukončena nejpozději v listopadu 1911. Začalo se 12. června a při nádherné
m suchém počasí šlo vše rychle kupředu. 16. července byl slavnostně posvěcený základní kámen za účasti sousedních obcí. Pan farář Brauner ze Zl. Hor pronesl duchaplný proslov.
Vedle všech osob povolaných ke stavbě je třeba vzpomenout Josefa Spielvogela z Horní Lipové za příkladnou a chvályhodnou činnost. Koncem září byly nejdůležitější práce ukončeny, takže mohla být usazena makovice, kříž a hromosvod, proto končím a zdravím naše potomky.
Franz Bliesath, správce kostela
Emil Hein, starosta obce
Popisky k fotkám:
1. Pohlednice starého kostela před rokem 1903
2. Starý kostel po regulaci potoka v roce 1907
3. Snímek z roku 1912 zachycující oba kostely
4. Kostel sv. Acháce v 70. letech 20. století