Z historie obcí

Horní Údolí

Tato hornická osada vznikla na přelomu 13. a 14. století kvůli objevení zlata v masivu Příčné hory. V nejstarším důlním revíru Altenbergu u Horního Údolí je v prvních písemnostech z roku 1348 zmiňován důl na zlato hluboký 60 m s odvodňovací štolou. Zde poblíž těchto dolů bylo také prvotní osídlení. Na přelomu 15. – 16. století byla vyražena 1 km dlouhá dědičná štola, dnes označovaná jako Stará Hackelberská, která odvodňovala celý komplex dolů na Altenbergu. Těžba zlata byla tak slibná, že biskup, jemuž doly patřily, dal postavit mincovnu a v roce 1543 vydal první zlaté biskupské peníze. V tomto období byla v provozu v Horním Údolí huť na výrobu vitriolu, provozovna na žíhání rud, zkušebna kovů a také Horní úřad. V nejnižších patrech štol dělala horníkům problémy voda. K jejímu odčerpání byla zřizována různá čerpadla. Proto koncem 16. století Viktor Lindenau z Míšně vystavěl v údolí pod Hackelberskou štolou odvodňovací kolo o průměru 20 metrů. Voda k pohonu tohoto obřího kola byla přiváděna 3,5 km dlouhým vodním náhonem z rejvízské Černé Opavy. V letech 1653 – 1686 se na Altenbergu vytěžilo 70 kg zlata. Pozdější období je pro těžbu zlata úpadkové. Přes snahu a invence vratislavského biskupa Philipa Gotharda von Schaffgotsch (biskupem v letech 1748 – 1795), aby aspoň byla v provozu Stará Hackelberská štola, se důl v roce 1790 zavřel. Poslední pokus obnovit těžbu zlata v Horním Údolí podnikl v roce 1844 Johann Höniger. Nedostalo se mu ovšem slíbené podpory, proto roku 1849 prodal své právo dolovat Karlu Octavianovi z Lippe, který ovšem záměrné falšoval zprávy o výnosech dolování, vylákal na věřitelích 350 tisíc zlatých a uprchl do Ameriky. Tím skončilo dolování zlata v Horním Údolí…

Významným rodákem je Bernard Kutzer (1794 – 1864), zakladatel uměleckých tradic celé rodiny Kutzerů.

V místech starého hornického hřbitova byla v roce 1848 postavena kamenná mohyla zasvěcená sv. Rochovi, jako vděk za konec hladových let způsobených bramborovým morem. Mramorovou plastiku světce k této mohyle zhotovil Bernard Kutzer.

Kamenný kostel sv. Jana Křtitele byl dostavěn v roce 1888. Celé vnitřní zařízení včetně nového oltáře zhotovil zdejší řezbář a umělec Reimund Kutzer. Nástěnné malby vytvořili zlatohorští malíři Emil Brendel a Franz Templer. Na zdejším hřbitově je spousta starých náhrobků a Kutzerův litinový kříž z roku 1822. Před hřbitovem stojí pískovcová socha sv. Floriána z roku 1875 pocházející z rodinné dílny Kutzerů. Vedle kostela sv. Jana Křtitele byl roku 1922 postaven kamenný pomník obětem 1. světové války. Tento pomník byl v roce 2011 renovován

Poblíž Starého Hackelberského dolu, v místech kde od 15. století stávala dřevěná kaple sv. Anny, patronky horníků, byla roku 1820 postavena zděná kaple rovněž zasvěcená sv. Anně. V roce 1902 byla k této kapli přistavěna kaple sv. Marty a po roce 1906 ještě kaple sv. Dolorosy a Dušičková kaple. Vedle kostela byla roku 1893 postavena jednoposchoďová škola. Vyhlášenou restaurací s ubytovací kapacitou byl na přelomu 19. a 20. století Langerův hostinec u Příčné hory. Ve 20. letech byl pak objekt rozšířen a vybaven turbínou, která dodávala horní polovině obce elektrický proud.

Před 2. světovou válkou mělo Horní Údolí 546 obyvatel německé národnosti. Po roce 1945 došlo k vysídlení původního obyvatelstva a do prázdných stavení přicházeli od roku 1949 řečtí emigranti. V roce 1960 dochází k demolici všech neobydlených stavení (zhruba 2/3). V tomto roce taktéž obec ztrácí svoji samostatnost a přechází pod správu města Zlaté Hory. V dnešní době Horní Údolí se svými malebnými chalupami slouží rekreačním účelům. V zimní sezóně jsou k dispozici 2 lyžařské vleky, upravovaná běžkařská trať Rejvíz – Nad Horním Údolím – Prameny Opavice – Zlaté Hory. Lákavá pro turisty je místní naučná hornická stezka, Táborské skály (935 m n.m.) s vyhlídkou na Jeseníky a nedaleká zřícenina strážního hradu Koberštejna.

 

Dolní Údolí

První písemná zmínka pochází z roku 1337. Rok na to jesenický rychtář v Dolním Údolí obdržuje právo zřídit železárnu a kovárnu. V roce 1531 kupuje jistý Wolfram Schoff statek Ondřejovice, ale také Dolní Údolí. V 17. století zde nastává rozkvět železářství. Johann Hantke zřídil okolo roku 1673 u říčky Olešnice železárnu a v roce 1684 v budově šoltézství byl zřízuje pivovar, kde se vařilo niské pivo.

Zápis ve farní kronice z 15. září zní, že lesník Michael Hannikel dostal 7 zlatých a 5 krejcarů jako prémii za 5 zastřelených vlků. Okolo roku 1770 jsou u Dolního Údolí otevírány doly na železo (dnes díla známá pod jmény Melchior a Tobiáš).

V témže roce 1770 byl postaven dřevěný kostel sv. Acháce, který byl v roce 1819 rozšířen. Oltář pto tento kostel zhotovil Reimund Kutzer. V roce 1877 byl v obci zřízen hřbitov. Před tím byli občané dolního Údolí pohřbíváni ve Zlatých Horách. Okolo roku 1890 jsou v provozu 3 mlýny a 3 pily.

Na levé straně potoka, naproti bývalému hamru, byla s rozvojem železářství postavena začátkem 19. stol. slévárna s hutí a strojírna, která vlastně nahrazovala již polorozpadlou výrobnu bývalého hamru. V prvních dvaceti letech 20. stol. firmu vedl ing. Josef Tugendhat. Po 1. světové válce už ovšem slévárna odlévala potřebné železo jen z nakoupeného šrotu, železárna se zabývala výrobou malých pancéřových trezorů do zdi i velkých skříňových, výrobou transmisních kol. Za druhé světové války se zde vyráběly granáty a miny pro Říši. Po roce 1950 zdejší výroba zcela ustala. V červenci 1903 postihla obec ničivá povodeň, která strhla most přes cestu na Rejvíz a také poškodila kostel. V roce 1912 byl vedle školy postaven kostel nový, rovněž zasvěcen sv. Acháci. Na počest padlým spoluobčanům v 1. světové válce byl před kostelem v roce 1923 postaven žulový pomník, který byl na počátku 50. let 20. století zbourán. Při dokončení stavby nové silnice z Dolního Údolí na Rejvíz v roce 1926 bylo v zatáčce s odbočkou na Ondřejovice zbudováno dřevěné odpočívadlo zvané Hříbek, tato stavba během poválečných let zchátrala. Toto strategické místo bylo na podzim roku 1938 střeženo v rámci obrany hranic 7. hraničářským praporem z Jeseníku a jednotkou SOS. Po roce 1945 dochází

k odsunu zdejších obyvatel. V září roku 1953 došlo v lesním úseku katastru obce Dolní Údolí k havárii proudové stíhačky Jak-23 polského letectva. V roce 1975 byla v Dolním Údolí zrušena trojtřídní škola, do které dojížděli žáci Horního Údolí a Rejvízu. Po roce 2000 byl za velkých nákladů opraven a uveden do provozu Hotýlek U Pekina (kdysi šoltézství, do roku 1930 pivovar, Heinova restaurace). Později taktéž Penzion V Gruntě. Za oběma těmito penziony je v zimních měsících v provozu lyžařský vlek. V roce 2007 došlo k rekonstrukci pomníku obětem 1. světové války a rok na to bylo obnoveno odpočívadlo Hříbek. V současnosti je Dolní Údolí oblíbeným cílem turistů. Málo známé pásmo starých dolů na železo mapuje místní hornická naučná stezka.

V roce 2006 byl pro obě obce vytvořen společný znak, jenž je užíván dodnes.

 

Pro potřeby webu poskytl:

Marian Čep, Městské muzeum Zlaté Hory